PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ve stejné době, kdy svoji novinku s názvem "Karma" do světa vypustili KAMELOT (v podstatě souhlasím s Marigoldovou recenzí, jen mi přijde trochu silná káva podepsat se pod kompozici "Forever" pouze vlastním jménem, když se u hlavní melodie jedná o doslovnou citaci - čtěte krádež - z Edvarda Griega!) přichází i druhá, tedy vlastně spíše první, osoba bývalých CONCEPTION se svojí vizí progresivní hudby. Kytarista Tore Østby je zpátky. A s ním i ARK.
První, co nepřipraveného posluchače musí trknout přes uši je, že se nám David Coverdale, slovutný Bílý had, dal na progresivní metlu. Zpěvák Jorn Lande zpívá skutečně hodně podobně. Přesněji řečeno, zpívá snad ještě lépe s identickou barvou hlasu a funguje to, světe div se, skvěle! Ovšem ani ostatní hráči nejsou žádná muzikantská ucha. Tak například bubeník John Macaluso má za sebou účinkování v T.N.T. nebo RIOT, klávesák Mats Olausson zase u Yngwieho Malmsteena. Na zvučná jména ale nehrají, nechávají mluvit hudbu a ta je prvotřídní!
Čeká vás spousta fórků, rozhodně nejen instrumentálních (roztočená mince v závěru "Heal The Waters" kupříkladu) a pokud jste zvyklí soudit podle prvního poslechu, tak na tuhle skupinu radši rovnou zapomeňte. Dejte jim ale čtyři a víc a budete žasnout (tedy pouze laik, odborník se diví…). Tore miluje latinskou hudbu, což dokázal už ve svém minulém působišti a tato deska vyřčené pouze potvrzuje. Pocitově žhavé rytmy objevíte téměř v každé skladbě a když to pak skupina v šesté "Just A Little" rozbalí na latinskou notečku pěkně od podlahy, máme vymalováno. Španělskou rajdou vykroužené flamenco po ostří mezi hard rockem a metalem, to je album "Burn The Sun". Nač se tedy dál svazovat nudnými škatulkami, když tahle skupina je stejně přesahuje? Nač popisovat něco, co se prostě musí slyšet.
Kdyby tuhle desku nazpíval Khan, troufám si tvrdit, že by takhle zněli CONCEPTION v roce 2001. Ale to už by byl jiný příběh...
ARK naprosto geniálním způsobem kombinují progresivní rock s flamencem a výsledkem je návykový koktejl, který se zkrátka nemůže oposlouchat. A navíc neuvěřitelný hlasový chameleon Jorn Lande jako ta pověstná třešnička na dortu!
10 / 10
Jorn Lande
- zpěv
Tore Østby
- kytary
John Macaluso
- bicí
Randy Coven
- basa
Mats Olausson
- klávesy
1. Heal The Waters
2. Torn
3. Burn The Sun
4. Ressurection
5. Absolute Zero
6. Just A Little
7. Waking Hour
8. Noose
9. Feed The Fire
10. Bleed
11. Missing You
Burn The Sun (2001)
Ark (2000)
Vydáno: 2001
Vydavatel: InsideOut
Stopáž: 56:46
Produkce: Tommy Newton
Studio: Area 51
Ještě lepší než jejich prvotina, super album tahle hudba měla být na soundtracku k Desperadovi a Once Upon Time In Mexico a nikoliv to trapné pobrnkávání co vybrali. Tore je prostě mistr v zapracování španělského stylu hry na kytaru do metalu. No a Jorn je klasa.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.